To jsme my a je to smutný 😀

 

Ohlásila se mi dnes ráno v messengeru moje dobrá kamarádka. A já s ní musel souhlasit, ano přesně tak to je. Já z toho ale nebudu mít depresi, odpověděl jsem jí obratem. Tím bych jen potvrdil jednu ze stereotypních představ o svojí generaci – možná jsme divní, ale kámo, né víc než jste byli vy! Když se podíváte do komentářů, se skoro 1.5K lajků vede ten, který ironicky doplňuje, že kdybychom nesnídali #avotoast, mohli bychom si dovolit trávit prací méně času. Tak určitě…

Zdroj obrázku v záhlaví: Facebook Page Shen Comix, June 28, 2017

Úspěšně prokličkovat kolem nástrah

Student mi dneska zrušil hodinu. Na jednu stranu čas vysát a převléct před airbnb… na druhou 250 Kč v háji a měsíc bez výplaty na krku 😀. Pokračovala naše konverzace v lehkém tónu, protože nic z toho není neobvyklé. Proto i moje odpověď byla až nevšedně všední: „Tak a teď ještě tu hodinu skutečně k tomu úklidu využít, úspěšně prokličkovat kolem všech nástrah nových médií, a bude to hned na ⭐️⭐️⭐️.“

A odpověď? Více než souhlasná: „😀 Jo, zrovna už hodinu a půl v práci prokrastinuju.“

Více než v tom, že máme rádi dobré jídlo a jsme ochotni za něho zaplatit (a nemusí to mít zrovna nic společného s avo, bio, raw nebo vegan), je důležité, jak se nám daří dělat významná životní rozhodnutí a zda jsme vůbec ochotní je dělat? Jako by z nás všechna ta chytrá zařízení pomalu vysávala vůli k dlouhodobým změnám v našem životním stylu a my jsme se k nim ochotně více a více upínali.

Rychle. Rychle. Rychle.

Vyzvednul jsem si dnes zvací dopis pro svůj zahraniční studijní pobyt ve Slovinsku. A i když to není určitě poslední papír, který si budu muset obstarat, je z nich nejspíš nejdůležitější. Teď máme konec června, odjezd plánuji na polovinu srpna a návrat cca za rok, ovšem celý proces začal už někdy v září – tedy prakticky rok před plánovaným odjezdem! A udržet sám sebe on the road nebylo vždy snadné.

Jsme totiž nedočkaví. Řekl bych čím dál nedočkavější. Zvykli jsme si totiž, že odpověď na naši otázku nám Google nabízí ještě než ji dopíšeme. Zvykli jsme si, že vídíme podle fotek na instagramu, jak bude naše jídlo vypadat ještě než nám jej donesou (a snad bychom chtěli vědět i jak bude chutnat 🤔). Zvykli jsme si, že k vyřešení problémů si stačí jen stáhnout tu správnou aplikaci.

Pokud ovšem chceme v našem životě něco skutečně změnit, chce to čas. Tu věc, které se nám neustále nedostává a zároveň s ní často nakládáme tak nehospodárně. Čas jsou možná peníze, ale čas je především život sám. A proto by nám prospělo, kdybychom se rozpomněli, že spěchat se má pomalu.

Ste vi mogoče slovenskega rodu?

Tak nějak se stalo, že jsem sem přestal psát… bezesporu k tomu významně přispěl můj slib Josefovi, že už nebudu psát žádné příspěvky o FFildě. A ačkoliv považuji tento slib za velmi zdravý, ztratil jsem díky němu chuť psát, protože jsem ve svém životě „neviděl“ žádná dost silná témata. Teď ale silné téma mám, proto přijměte moje pozvání za ročním dobrodružstvím v zemi, ve které jsem nikdy nebyl a nikoho v ní neznám.

Posted from my kitchen.